Samuraj

„Samuraj“ je skutečným zjevením. Nenechte se mýlit mediální prezentací, trailerem a mnohými srovnáními s Tarantinovým Kill Billem. Zatôichi není „popkorňák“, není to film k požírání, je to spíše dobré filmové saké, které je nutné pít po malých douškách a vychutnávat. Labužnicky vychutnávat. Je to film o rytmu života, o sladkém stereotypu a harmonii, kterou je někdy třeba ochránit velmi brutálními prostředky. Slepý masér Zatôichi se doslova prošourá příběhem (je klasickým mýtem, který kráčí odněkud někam), zjedná nápravu zla a zase kamsi zmizí. Jenže mnohem více než "westernový syžet" je pro Samuraje typický laskavý humor, meditativní přemítání o lidských věcech a fenoménech japonské kultury. Pokud chcete něco vědět o japonské duši, kulutře a samurajské tradici, je Kitano tím pravým průvodcem. Souboje jsou jen třešničkou na dortu, brilantní, vpodstatě konzervativně realistické. A celý film je krásně pomalý, rozšafný, moudrý... Určitě nemá dar strhnout, ale rozhodně má dar potěšit. A to je z mého pohledu tak akorát. (10.04.2004)

Keď sa človek pri filme nudí (a nemusí to byť vinou samotného filmu), všetky jeho klady sú mu úplne ukradnuté, pretože tie dve hodiny mu jednoducho nikto nevráti. Mal som dobrú náladu, nebol som unavený, a napriek tomu som väčšinu času rozmýšľal, že som mohol radšej robiť toľko iných vecí... Pomalé tempo u filmov mi nikdy neprekáža, pokiaľ vo mne dokážu vzbudiť emócie a pokiaľ ich dej - aj keď pomaly, ale predsa - graduje (momentálne ma napadá napríklad Lost in Translation alebo 25th Hour). Zatoichi vo mne nevzbudil ani jednu jedinú emóciu (je nuda emócia?) a nad vodou ho v mojich očiach drží len nesmierne sympatický a prirodzený Takeshi. Ako režisér si tiež počína celkom solídne, ale, ako som hovoril, tie dve hodiny mi už nikto nevráti. Mrzí ma, že to dopadlo tak, ako to dopadlo, pretože niektoré súboje (+ koniec) sú proste úžasné. (04.02.2005)

Očekával jsem další krvavý samurajský film, jako jsou Vlk samotář, místo toho režisér uvařil podivnou polévku, v které vyvařil všechno možné. Velice by mne zajímala původní série a reakce fanoušků na tento film. Já bych rozhodně patřil k těm, kteří by tento snímek brali coby svatokrádež, ale kdybych měl psát bordwellovskou analýzu, tohle by byl jasný adept na vítěze. Děj se odehrává v několika rovinách, skoro každá postava má vlastní časovou linii, byť často absolutně nedůležitou a někdy i nedávající smysl. Opět je zde přítomen šílený asijský humor, který z celého díla dělá frašku. Hlavní hrdina je nesmyslně obarvený na blond, chodí spíše jako ochrnutý a má kouzelné tiky v obličeji (nebo trpí samomluvou). Jedině co stojí trochu za pozornost je akce, i když i ta je pokažená spoustou zpomalovaček (digitální krev by měla být zákonem zakázána), když připočteme příšernou hudbu i český dabing (o konečném tanečku radši nemluvě, protože ten už je úplně mimo), máme zde klasický příklad zabití legendy. (08.05.2011)

sice netuším o co šlo v tom závěrečném tanečku, ale jinak krásný zástupce a nový člen samurajského odkazu říše vycházejícího slunce. Kitano je jako vždy naprosto uchvacující, technicky a choreograficky vyspělé, odkazující na staré klasiky žánru, stejně jako dějově.. Není to samozřejmě nic extra originálního, ale má to zase to proklaté kouzlo a poetiku.. A revenge filmy se silným archetypem hrdiny mám rád.. Možná, že jen ten bodyguard byl trochu odbytý, emoce jsou jako obvykle pro mně stále ne zrovna pochopitelné, stejně jako některé činy (krvavý konec hry), ale stejně je jejich kultura a dědictví minulosti tak zajimavé a silné, že to nejde nemít rád.. Snad jen mi chvíli trvalo než jsem si zvykl na styl filmu a krev se mi nelíbila vůbec. Jinak povedený film a Kitana asi budu muset konečně "nastudovat" (29.06.2012)

Umelé oči, vidieť je viac ako neviedieť, svojrázna interpretácia Sokrata (viem, že nič neviem – v Samurajovi – vidím, že nič nevidím), upomienka na špagety westerny – iný dej i prostredie ale prítomnosť humoru, nesmierne krvavé scény, osamelo stojaci hrdina bez minulosti, terorizovaná osada, hrdina má rád peniaze (náchylnosť k hazardným hrám), výrazné postavenie hudby sadnúcej k deju mi približujú tento film dielam Sergia Leoneho. (12.10.2004)